Nechci vylít vaničku i s dítětem

20. 02. 2018 20:30:58
Dítě patří do rodiny. O tom není pochyb. Některé děti to štěstí bohužel nemají a musí se o ně postarat stát. Současné trendy praví, zrušme rychle ústavy. Ale co s těmi dětmi bude?

Stovky dětí čekají na pěstouny, minulý rok nenašlo rodinu žádné. Tak zněl titulek článku o situaci v Libereckém kraji, který jsem si v pondělí ráno s velikou nelibostí přečetla. Je totiž přesně o tom, čeho se tolik obávám. A proto jsem také zdrženlivá vůči tvrzením, jak to bude skvělé, až zrušíme dětská centra, ústavy chcete-li, a o všechny děti od narození do tří nebo dokonce až sedmi let se postarají pěstouni nebo adoptivní rodiče. Kéž by.

Když si někde dovolím říct, že jsem spíš proti rušení kojeneckých ústavů, dětských domovů a dalších zařízení pro děti, setkávám s nechápavými a až nenávistnými pohledy. Není to tím, že bych měla místo srdce šutr. Návštěvu každého takového zařízení rozdýchávám hodně dlouho, byť vím, že je tam o děti dobře postaráno. Každému z nich bych z celého srdce přála, aby zažilo tu pravou rodičovskou lásku a péči. Jsem ale také realista.

V ústavech jsou i děti vyžadující speciální péči

V těchto zařízeních totiž zpravidla nekončí krásná zdravá miminka, ale děti s různým fyzickým či mentálním postižením. Děti, které se narodily díky své matce drogově závislé či nějak deprivované. A právě v těchto zařízeních mohou dostat komplexní zdravotní a odbornou péči, kterou tolik potřebují. Jedině tak se podle mého názoru mohou minimalizovat následky jejich postižení a mohou se připravit na návrat do vlastní či náhradní rodiny.

Tím však neříkám, že by se o ně někteří pěstouni či adoptivní rodiče nedokázali postarat. To určitě ano, ale pořád jich je jak šafránu. A proto si kladu otázku, kam budeme případně dávat postižené děti? Ty, které nepůjdou ihned umístit do pěstounské péče nebo adoptovat? Budou zůstávat na lůžkách akutní péče neonatologických a dětských odděleních v nemocnicích? I v zahraničí přeci mají svá dětská centra, která mají statut zdravotnických zařízení s odborným medicínským a dalším personálem.

Navíc, v ústavech velice často končí také sourozenci. Mnohdy jsou to příslušníci romského etnika, s čímž bohužel souvisí i různé předsudky. Viděla jsem jich osobně opravdu hodně a nezřídka jde o více než dva sourozence. Málokdo si je ale ochoten vzít do přechodné či dlouhodobé pěstounské péče nebo si osvojit hned několik dětí najednou. Pobyt ve státním zařízení je tak pro ně jedinou šancí, jak být pohromadě, jak neztratit svoji biologickou rodinu definitivně.

Změnit potřebuje hlavně systém pěstounské péče a adopcí

Když už jsme u toho pěstounství. Já osobně podporuji jeho dlouhodobou variantu.
A úplně nejvíc si cením rodin, které se rozhodnou pro adopci. Pěstouni na přechodnou dobu rovněž odvádí záslužnou práci, přesto k nim mám výhrady, které bych ráda proměnila ve změny zákona o sociálně- právní ochraně dětí. Týkají se hlavně financování nebo kontroly ze strany státu.

Možná bychom se spíš než na rušení toho, co relativně funguje, měli nejprve zaměřit na systém pěstounské péče a adopcí. Kdyby totiž adopce dítěte v České republice nebyla během na dlouhou trať a soudy rozhodovaly rychleji v zájmu dítěte, tak bychom ty ústavy mohly klidně všechny zrušit.

Rozhodnou emoce?

Rušení/nerušení ústavních zařízení pro děti opět začíná rezonovat veřejným prostorem a cítím ve vzduchu, že se o to strhne opravdu veliká bitva. Někdo bude hrát na citlivou strunu, že jde přeci o malé děti, jiní na tento problém budou pohlížet racionálně. Já chci především znát co nejvíce názorů a mít informace ze všech možných stran. Zatím vidím spíš pádné důvody, proč ústavy nerušit.

Třeba svůj názor ale přehodnotím. Třeba zrovna po semináři, který pořádám pod hlavičkou Komise pro rodinu, rovné příležitosti a národnostní menšiny v poslanecké sněmovně. Pozvali jsme tam úředníky, odborníky, zástupce ústavů, neziskovek i rodičů. Víc hlav, víc ví. A až se o rušení ústavů pro děti bude jednou rozhodovat, budu si jistá, že vaničku nevylívám i s dítětem.

Jana Pastuchová
poslankyně
& předsedkyně Stálé komise pro rodinu, rovné příležitosti a národnostní menšiny

Autor: Jana Pastuchová | úterý 20.2.2018 20:30 | karma článku: 12.41 | přečteno: 624x

Další články blogera

Jana Pastuchová

Problémy s přechodnými pěstouny by mohli vyřešit profesionální rodiče

Nikdo určitě nepochybuje o tom, že dítě patří do rodiny. Jenže některé děti to štěstí bohužel nemají a musí se o ně postarat společnost.

22.1.2019 v 7:54 | Karma článku: 12.55 | Přečteno: 783 | Diskuse

Jana Pastuchová

Vláda má moji DŮVĚRU

Chci, aby ČR měla konečně legitimní vládu. Chci být fér vůči voličům. Chci, aby sněmovna konečně začala pořádně pracovat. Chci, aby se stabilizovala politická situace v zemi.

10.7.2018 v 21:58 | Karma článku: 27.17 | Přečteno: 1425 | Diskuse

Jana Pastuchová

Bojíme se více Islámu nebo genderu?

Česká republika podepsala, ale dosud neratifikovala Istanbulskou úmluvu, která řeší násilí vůči ženám. V čem je problém?

12.2.2018 v 14:02 | Karma článku: 15.55 | Přečteno: 1283 | Diskuse

Další články z rubriky Politická aréna - pro politiky

Roman Malach

Firmy se vždy dohodnou

Dle průzkumu Hospodářské komory České republiky se podnikatelé brexitu nebojí. Obchodní vztahy budou i nadále fungovat.

20.3.2019 v 10:30 | Karma článku: 6.57 | Přečteno: 98 | Diskuse

Martina Dlabajová

Brexit může zasáhnout i české studenty

Zatímco v Londýně pokračují bezvýsledně debaty o tom, jak a kdy by měla Velká Británie opustit EU, Evropská unie se musí připravit na všechny možné scénáře, včetně tzv. tvrdého brexitu bez dohody. Situace je totiž stále nejasná.

20.3.2019 v 8:17 | Karma článku: 5.19 | Přečteno: 113 | Diskuse

Jiří Paroubek

Proč se soudím se Soukupem?

Minulý týden podal můj právní zástupce žalobu na TV Barrandov, respektive na společnost, která tuto televizi vlastní. A protože jediným, kdo vystupuje za TV Barrandov je J. Soukup, tak je to vlastně žaloba na tohoto člověka.

19.3.2019 v 16:38 | Karma článku: 13.21 | Přečteno: 913 | Diskuse

Monika Červíčková

Diskriminace? Může se to stát i vám

Senioři odmítaní doktory nebo rodičovství jako nepřekonatelná překážka při hledání práce. Diskriminaci se v Česku stále daří, změnit by to ale mohla novela antidiskriminačního zákona.

19.3.2019 v 13:38 | Karma článku: 9.24 | Přečteno: 769 | Diskuse

Kateřina Konečná

Je třeba se probrat!

Elektromobilita je určitě věc, které je třeba se věnovat. Není to jen o cílech, které jsou možná přemrštěné, ale o tom, že chceme, aby naše města měla čistější vzduch a v tomto elektromobilita je hlavním způsobem, jak tomu pomoci.

19.3.2019 v 8:53 | Karma článku: 7.77 | Přečteno: 431 | Diskuse
Počet článků 15 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1537

Jsem poslankyní za Liberecký kraj a zastupitelkou města Jablonec nad Nisou. Zachraňuji životy. Skutečně i obrazně. Jsem totiž také vystudovaná zdravotní sestra, prošla jsem několika nemocničními odděleními, abych nakonec zakotvila na záchrance. Lidé o mně říkají, že umím zachovat klid ve vypjatých situacích a nebojím se rizika, zároveň jsem ale empatická a pokorná, což se mi osvědčilo i v politice. Denně novinové titulky neokupuji, ale myslím, že je za mnou kus práce. Věnuji se hlavně sociální oblasti a zdravotnictví. Držím se zásady, že státní pomoc je potřebná, ale neuznávám plýtvání. Nesedím pouze ve sněmovně, věnuji se také obyčejným lidem v regionu. Prostřednictvím právní poradny v poslanecké kanceláři se jim snažím pomoci s různými problémy. Neumím dělat zázraky, většinu z těchto lidí ale stačí jen vhodně nasměrovat. Když mi zbude čas pro sebe, nejradši ho trávím s rodinou nebo v sedle kola. Pokud ale vytočíte číslo 155, může se i dnes stát, že přijedu právě já. Další informace o mně můžete najít na: www.janapastuchova.cz nebo na Facebooku @janapastuchova2017

 

 

Najdete na iDNES.cz