Nechci vylít vaničku i s dítětem

20. 02. 2018 20:30:58
Dítě patří do rodiny. O tom není pochyb. Některé děti to štěstí bohužel nemají a musí se o ně postarat stát. Současné trendy praví, zrušme rychle ústavy. Ale co s těmi dětmi bude?

Stovky dětí čekají na pěstouny, minulý rok nenašlo rodinu žádné. Tak zněl titulek článku o situaci v Libereckém kraji, který jsem si v pondělí ráno s velikou nelibostí přečetla. Je totiž přesně o tom, čeho se tolik obávám. A proto jsem také zdrženlivá vůči tvrzením, jak to bude skvělé, až zrušíme dětská centra, ústavy chcete-li, a o všechny děti od narození do tří nebo dokonce až sedmi let se postarají pěstouni nebo adoptivní rodiče. Kéž by.

Když si někde dovolím říct, že jsem spíš proti rušení kojeneckých ústavů, dětských domovů a dalších zařízení pro děti, setkávám s nechápavými a až nenávistnými pohledy. Není to tím, že bych měla místo srdce šutr. Návštěvu každého takového zařízení rozdýchávám hodně dlouho, byť vím, že je tam o děti dobře postaráno. Každému z nich bych z celého srdce přála, aby zažilo tu pravou rodičovskou lásku a péči. Jsem ale také realista.

V ústavech jsou i děti vyžadující speciální péči

V těchto zařízeních totiž zpravidla nekončí krásná zdravá miminka, ale děti s různým fyzickým či mentálním postižením. Děti, které se narodily díky své matce drogově závislé či nějak deprivované. A právě v těchto zařízeních mohou dostat komplexní zdravotní a odbornou péči, kterou tolik potřebují. Jedině tak se podle mého názoru mohou minimalizovat následky jejich postižení a mohou se připravit na návrat do vlastní či náhradní rodiny.

Tím však neříkám, že by se o ně někteří pěstouni či adoptivní rodiče nedokázali postarat. To určitě ano, ale pořád jich je jak šafránu. A proto si kladu otázku, kam budeme případně dávat postižené děti? Ty, které nepůjdou ihned umístit do pěstounské péče nebo adoptovat? Budou zůstávat na lůžkách akutní péče neonatologických a dětských odděleních v nemocnicích? I v zahraničí přeci mají svá dětská centra, která mají statut zdravotnických zařízení s odborným medicínským a dalším personálem.

Navíc, v ústavech velice často končí také sourozenci. Mnohdy jsou to příslušníci romského etnika, s čímž bohužel souvisí i různé předsudky. Viděla jsem jich osobně opravdu hodně a nezřídka jde o více než dva sourozence. Málokdo si je ale ochoten vzít do přechodné či dlouhodobé pěstounské péče nebo si osvojit hned několik dětí najednou. Pobyt ve státním zařízení je tak pro ně jedinou šancí, jak být pohromadě, jak neztratit svoji biologickou rodinu definitivně.

Změnit potřebuje hlavně systém pěstounské péče a adopcí

Když už jsme u toho pěstounství. Já osobně podporuji jeho dlouhodobou variantu.
A úplně nejvíc si cením rodin, které se rozhodnou pro adopci. Pěstouni na přechodnou dobu rovněž odvádí záslužnou práci, přesto k nim mám výhrady, které bych ráda proměnila ve změny zákona o sociálně- právní ochraně dětí. Týkají se hlavně financování nebo kontroly ze strany státu.

Možná bychom se spíš než na rušení toho, co relativně funguje, měli nejprve zaměřit na systém pěstounské péče a adopcí. Kdyby totiž adopce dítěte v České republice nebyla během na dlouhou trať a soudy rozhodovaly rychleji v zájmu dítěte, tak bychom ty ústavy mohly klidně všechny zrušit.

Rozhodnou emoce?

Rušení/nerušení ústavních zařízení pro děti opět začíná rezonovat veřejným prostorem a cítím ve vzduchu, že se o to strhne opravdu veliká bitva. Někdo bude hrát na citlivou strunu, že jde přeci o malé děti, jiní na tento problém budou pohlížet racionálně. Já chci především znát co nejvíce názorů a mít informace ze všech možných stran. Zatím vidím spíš pádné důvody, proč ústavy nerušit.

Třeba svůj názor ale přehodnotím. Třeba zrovna po semináři, který pořádám pod hlavičkou Komise pro rodinu, rovné příležitosti a národnostní menšiny v poslanecké sněmovně. Pozvali jsme tam úředníky, odborníky, zástupce ústavů, neziskovek i rodičů. Víc hlav, víc ví. A až se o rušení ústavů pro děti bude jednou rozhodovat, budu si jistá, že vaničku nevylívám i s dítětem.

Jana Pastuchová
poslankyně
& předsedkyně Stálé komise pro rodinu, rovné příležitosti a národnostní menšiny

Autor: Jana Pastuchová | úterý 20.2.2018 20:30 | karma článku: 11.42 | přečteno: 588x

Další články blogera

Jana Pastuchová

Vláda má moji DŮVĚRU

Chci, aby ČR měla konečně legitimní vládu. Chci být fér vůči voličům. Chci, aby sněmovna konečně začala pořádně pracovat. Chci, aby se stabilizovala politická situace v zemi.

10.7.2018 v 21:58 | Karma článku: 26.71 | Přečteno: 1418 | Diskuse

Jana Pastuchová

Bojíme se více Islámu nebo genderu?

Česká republika podepsala, ale dosud neratifikovala Istanbulskou úmluvu, která řeší násilí vůči ženám. V čem je problém?

12.2.2018 v 14:02 | Karma článku: 14.47 | Přečteno: 1267 | Diskuse

Jana Pastuchová

Poslanec Jakub Janda tentokrát skočil vedle

Přesun sem, přesun tam, co na tom, že třeba vezmu naději někomu, kdo potřebuje pomoc. I s takovými pozměňovacími návrhy se setkáváme v rámci hlasování o státním rozpočtu na rok 2018.

18.12.2017 v 14:29 | Karma článku: 19.32 | Přečteno: 1725 | Diskuse

Další články z rubriky Politická aréna - pro politiky

Tomáš Hodek

Kdo volá, že je ohrožená demokracie, uhýbá od skutečného problému.

Pokud známe své vlastní hodnoty, máme v sobě jasné světlo, které nám osvětluje cestu v dešti lží a polopravd. Zároveň nás účinně chrání před strachem z okolního světa, neboť jeho podobu si určujeme my sami.

19.11.2018 v 9:51 | Karma článku: 11.12 | Přečteno: 281 | Diskuse

Pavel Opl

Zneuctili státní svátek a odkaz 17. listopadu 1939

Miloši odstup, nebo zemři. Táhni z Hradu. A mnoho dalších transparentů. A do toho exministr kultury mluví na Národní třídě o pravdě a lásce. Tak si někteří představují boj za svobodu a demokracii ...

17.11.2018 v 20:09 | Karma článku: 48.71 | Přečteno: 15282 | Diskuse

David Rath

Zase 17. listopad

Byl jsem 17. listopadu 1989 na Albertově a pak až do pendrekového konce na Národní třídě. V následujícím období pak každý den na Václaváku a nakonec na Letné.

17.11.2018 v 18:59 | Karma článku: 19.86 | Přečteno: 834 | Diskuse

Tomáš Zdechovský

Belgická proměna ministranta v islamistu a bojovníka ISIS

Přestože se Islámský stát zdá být téměř poražený, rozhodně to neznamená, že jeho ideologie nemůže nadále představovat hrozbu. A co je horší, hrozba se nemusí týkat jen zemí někde daleko od nás, nýbrž přímo západní Evropy...

16.11.2018 v 9:17 | Karma článku: 30.66 | Přečteno: 1049 | Diskuse

Jan Bartošek

Čelíme novým hrozbám a musíme na ně umět reagovat

Tisíc policistů posílí řady policie tak, jak to před několika týdny schválila vláda. Šest stovek rozšíří řady základní služby, zhruba 150 dalších čeká boj s kyberkriminalitou, terorismem, extremismem nebo finanční kriminalitou.

14.11.2018 v 22:30 | Karma článku: 6.81 | Přečteno: 228 | Diskuse
Počet článků 14 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1582

Jsem poslankyní za Liberecký kraj a zastupitelkou města Jablonec nad Nisou. Zachraňuji životy. Skutečně i obrazně. Jsem totiž také vystudovaná zdravotní sestra, prošla jsem několika nemocničními odděleními, abych nakonec zakotvila na záchrance. Lidé o mně říkají, že umím zachovat klid ve vypjatých situacích a nebojím se rizika, zároveň jsem ale empatická a pokorná, což se mi osvědčilo i v politice. Denně novinové titulky neokupuji, ale myslím, že je za mnou kus práce. Věnuji se hlavně sociální oblasti a zdravotnictví. Držím se zásady, že státní pomoc je potřebná, ale neuznávám plýtvání. Nesedím pouze ve sněmovně, věnuji se také obyčejným lidem v regionu. Prostřednictvím právní poradny v poslanecké kanceláři se jim snažím pomoci s různými problémy. Neumím dělat zázraky, většinu z těchto lidí ale stačí jen vhodně nasměrovat. Když mi zbude čas pro sebe, nejradši ho trávím s rodinou nebo v sedle kola. Pokud ale vytočíte číslo 155, může se i dnes stát, že přijedu právě já. Další informace o mně můžete najít na: www.janapastuchova.cz nebo na Facebooku @janapastuchova2017

 

 

Najdete na iDNES.cz