Jako předkladatelka pozměňovacího návrhu k novele zákona o hmotné nouzi, který zavádí výplatu části příspěvku na živobytí ve formě poukázek, bych se ráda vyjádřila ke kritickým ohlasům na toto opatření.
Předně bych chtěla říct, že dané opatření nemělo záměrně zkomplikovat život sociálně slabým či handicapovaným spoluobčanům. Jeho cílem je omezení zneužívání dávek hmotné nouze, které dle praxe Úřadu práce ČR v některých případech končí v hracích automatech, klienti si za ně kupují alkohol či cigarety, a to někdy i na úkor dětí. Aniž bych se chtěla dotknout něčích práv a svobod, utrácet peníze daňových poplatníků tímto způsobem, když je jejich příjemce z formálního hlediska v nouzi, považuji za nepřípustné.
Nechci a nemohu samozřejmě všechny příjemce dávek hmotné nouze házet do jednoho pytle a vím, že pro mnoho z nich je čerpání dávek tou jedinou možností, jak si zajistit důstojný život. Byla bych moc ráda, kdyby v České republice existoval systém, kdy by mohl být každý jednotlivý klient posuzován individuálně. Byla zvážena jeho minulost, aktivita či snaha dostat se z tíživé situace vlastními silami. Tomuto stavu se postupnými kroky přibližujeme, což ale představuje i opatření, která zjevně nebudou některým klientům úřadu práce po chuti.
Co se týče handicapovaných příjemců dávek, v jejichž silách není vyzvednout si poukázky, natož je utratit v obchodě za zboží. Věřím, že brzo najdeme cestu, jak jim, jejich rodinným příslušníkům a poskytovatelům sociálních služeb, poukázky jednodušeji zpřístupnit. Připouštím tedy, že bychom měli zvážit výjimky, kdy by se na některé příjemce příspěvku na živobytí opatření nevztahovalo. Záleží ale také na konkrétních číslech, kolika příjemců se problémy ve skutečnosti týkají.
Obracejí se na mě ale také příjemci dávek, kteří zdravotní problémy nemají. Poukázky považují za formu trestu, protiústavní porušování lidských práv a svobod, stěžují si, že si je ze zahraničí nebudou moci vyzvedávat a podobně. K tomu mě i dost nevybíravě nazývají a nepřipouští jakoukoliv diskuzi, vystupují anonymně, oslovují mě prostřednictvím emailu či sociálních sítí. Zde mě napadají pouze slova o potrefené huse. Aneb, opravdu jsou v takové nouzi, když mohou cestovat a trávit čas na sociálních sítích? To leckterý pracující člověk nemá. Mám obavy, že v některých případech postrádá dávka svůj pravý smysl, dárek to skutečně není.
Na závěr doplňuji, že novelu zákona o hmotné nouzi, schválila Poslanecká sněmovna ČR, Senát ČR a podepsal pan prezident. Zmíněný pozměňovací návrh schválilo 101 poslanců a poslankyň ze 183 přítomných, pouze 28 bylo proti, zbytek se zdržel nebo byl nepřítomen. Můj záměr tedy mj. sdílela nadpoloviční většina všech poslanců, a to i mimo vládnoucí koalici.
Jana Pastuchová
