Nekopej do svého záchranáře

26. 09. 2017 16:46:49
Zachraňují životy a musí se u toho bát o své zdraví, někdy dokonce o holý život. Taková je práce zdravotnických záchranářů. Dá se útokům na ně nějak zabránit?

K tomuto článku mě vyprovokoval nedávný útok na zdravotnického záchranáře ve Frýdlantu. Kolegové vyjeli po půlnoci ke rvačce. Noční doba i místo události dávaly tušit, že ve hře bude alkohol. Na to se ale moc nehledí, zdali ke zranění došlo pod vlivem alkoholu či nějaké návykové látky. Úkolem všech záchranářů je především pomoci zraněnému.

Tak to dle dostupných informací probíhalo i ve Frýdlantu. „Zde však při ošetřování napadl muž záchranáře prudkým kopnutím do břicha, čímž jej vymrštil přes celou sanitu,“ uvádí mluvčí záchranné služby Michael Georgiev v článku na iDNES.cz.

Já osobně jsem naštěstí nikdy napadena pacientem nebyla. Ale pár hodně opilých a agresivních lidí, kteří k tomu neměli daleko, jsem už vezla. Jeden na mě dokonce v sanitce plivnul a chtěl mi dát facku. Zavčasu jsem uhnula.

Přivedlo mě to ale k myšlenkám, zdali mám tohle všechno za potřebí. Nebyla bych v danou chvíli užitečnější třeba někde jinde? Když někdo nemá rozum, zodpovědnost, neváží si života, zaslouží si pomoc? Není český zdravotnický systém vůči takovým případům příliš benevolentní?

Pročetla jsem hodně názorů odborných i laických, které se vztahovaly nejen k výše uvedenému případu, ale i k těm předcházejícím, jejichž počet není zanedbatelný. Padlo tam hodně návrhů, jak záchranáře ochránit, jak napadání předcházet i jak se mu případně bránit.

Ty radikálnější hlasy, a že jich je opravdu hodně, dokonce navrhují nechat zraněného napospas svému osudu. To ale samozřejmě nelze, odporuje to nejen zákonům a Hippokratově přísaze, ale také našemu - záchranářskému svědomí a poslání. Čtyři další nejčastější návrhy, na které jsem narazila, komentuji níže.

  • Kurzy sebeobrany pro záchranáře

U některých záchranek je to už běžnou záležitostí, nejsou však zavedeny plošně. Upřímně ale, když ošetřujete někomu ránu třeba na hlavě, musíte se soustředit hlavně na to, co děláte. Že se po vás ještě ožene, nedej bože vás nakopne do břicha, moc nečekáte. Na škodu takový kurz ale rozhodně není.

  • Doprovod Policie ČR či ochranky

Policie ČR je k případům, kdy dojde k potyčce, volána automaticky. Někdy se ale stane, že přítomna není, protože bylo hlášeno pouze zranění a ne agresivní chování. Slyšela jsem, že třeba v Praze k případům do nočních podniků se záchranáři jezdil i něco jako bodyguard. Ale jsme opět u toho, nad zraněnou osobou se sklání záchranáři, pro ostatní nezbývá moc prostoru, maximálně přihlíží opodál.
A útoky přichází zpravidla v nečekanou chvíli.

  • Status veřejné osoby pro záchranáře

To už tu několikrát bylo, dokonce i ve sněmovně, ale vždy to vyšumělo. Odborná veřejnost se totiž shodla na tom, že by takové opatření bylo skoro kontraproduktivní. Omámenému člověku je totiž úplně jedno, na koho útočí. Prostě je mimo a neřeší, že mu za to hrozí vyšší trestní sazba. Větší postih by ale hrozil při případném prohřešku i záchranářům. Proto takový návrh příliš nevítám, ale zároveň dodávám, že by přeci mohla jít zvýšit trestní sazba za napadení záchranáře i bez statusu.

  • Uhrazení výjezdu záchranky ze strany pacienta pod vlivem alkoholu či drog

Bylo by kolem toho asi hodně administrativy a vymáhání peněz po některých lidech by bylo asi opravdu náročné. Hodně případů by skončilo u soudu. Podle mě to je ale jedno z těch lepších, byť ne dokonalých, řešení. Už jsem na podobné téma psala článek Záchranka není taxík. Nechci nikomu upírat základní právo na zdravotní péči, ale za úvahu by to jistě stálo. Otázkou ovšem opět zůstává, když je někdo opilý či zfetovaný, myslí na to, že se musí chovat tak, aby se nezranil nebo se mu neudělalo zle? Že si pak výjezd bude muset zaplatit? Možná by to řešilo ekonomickou stránku věci a bylo by to fér vůči ostatním plátcům zdravotního pojištění, útoky na záchranáře to však moc neřeší.

Závěrem jsem chtěla napsat nějaké východisko, univerzální a systémové řešení tohoto problému. Ale bohužel ho neznám, ačkoliv je před volbami a různými návrhy a sliby se to všude jenom hemží. Je to o lidech, o jejich morálce, slušném chování, zdravém rozumu. Paragrafy tady moc nepomohou.

Tak alespoň vyřknu přání, aby takových případů bylo co nejméně, i když vím, že to je skoro utopie. Agresivních lidí přibývá a nepotřebují k tomu ani alkohol či návykové látky. Stačí trocha adrenalinu, stresu, přesvědčení o vlastní nesmrtelnosti a dokonalosti a průšvih je na světě. Aby kolegové záchranáři byli ostražití a vyčkali příjezdu policie a využili její asistence vždy, když si nebudou jistí, že situaci zvládnou. A pro ty, co si chladí žáhu na záchranářích a jsou vulgární a agresivní, bych snad měla jen to, že něco jako karma či osud prostě existuje. A když si kopnete do někoho, kdo vám přijel pomoci v nouzi, tak se vám to jednou nehezky vrátí. A tím nemyslím pouze trestní stíhání.

JP

PS: Pojmem záchranář myslím zdravotnického záchranáře, a to jak lékaře, tak nelékařský personál. Když bych to rozepisovala zvlášť, text by byl příliš dlouhý. A jedná se samozřejmě o muže i ženy.

PS1: Když bych se ponořila do tématu hlouběji, vzala to zeširoka a chtěla popsat dalších deset stran, nejefektivnější prevencí útoků na záchranáře (potažmo i policisty, hasiče atd.) by bylo všeobecně snížení konzumace alkoholu a užívání drog. Minimálně v tom prvním se Česká republika stále drží ve srovnání s ostatními státy na špici. Alkohol bych udělala nedostupnější díky zdražení, u drog bych se zaměřila na osvětu ve školách a hlavně na potírání obchodu s drogami. Tolik ve zkratce. I to má samozřejmě svá úskalí, náklady atd., ale o tom třeba jindy. V každém případě jsem vždy byla a budu spíš pro řešení příčin než pro nákladné hašení následků.

PS2: Než jsem tento článek dopsala, stal se bohužel další útok na záchranáře, tentokrát v Dalovicích u Karlových Varů. Více informací třeba zde. A než jsem článek stačila vložit na blog, tak jsem dostala informaci, že došlo v noci ze soboty na neděli k napadení záchranářů také v Prachovicích v Pardubickém kraj. Více zde. Je mi smutno...

Autor: Jana Pastuchová | úterý 26.9.2017 16:46 | karma článku: 18.65 | přečteno: 1525x


Další články blogera

Jana Pastuchová

Vláda má moji DŮVĚRU

Chci, aby ČR měla konečně legitimní vládu. Chci být fér vůči voličům. Chci, aby sněmovna konečně začala pořádně pracovat. Chci, aby se stabilizovala politická situace v zemi.

10.7.2018 v 21:58 | Karma článku: 26.71 | Přečteno: 1408 | Diskuse

Jana Pastuchová

Nechci vylít vaničku i s dítětem

Dítě patří do rodiny. O tom není pochyb. Některé děti to štěstí bohužel nemají a musí se o ně postarat stát. Současné trendy praví, zrušme rychle ústavy. Ale co s těmi dětmi bude?

20.2.2018 v 20:30 | Karma článku: 11.42 | Přečteno: 579 | Diskuse

Jana Pastuchová

Bojíme se více Islámu nebo genderu?

Česká republika podepsala, ale dosud neratifikovala Istanbulskou úmluvu, která řeší násilí vůči ženám. V čem je problém?

12.2.2018 v 14:02 | Karma článku: 14.47 | Přečteno: 1261 | Diskuse

Jana Pastuchová

Poslanec Jakub Janda tentokrát skočil vedle

Přesun sem, přesun tam, co na tom, že třeba vezmu naději někomu, kdo potřebuje pomoc. I s takovými pozměňovacími návrhy se setkáváme v rámci hlasování o státním rozpočtu na rok 2018.

18.12.2017 v 14:29 | Karma článku: 19.32 | Přečteno: 1717 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Hana Rebeka Šiander

Co dělat se sprostým presidentem?

Máme u nás samolibého sprostého muže jménem Miloš Zeman, který si svou vulgaritu na veřejnosti užívá a upřímně přiznává, že ho prostě baví provokovat. Problémem ale je, že se nejedná o bezvýznamného muže, ale o presidenta země!

17.10.2018 v 17:58 | Karma článku: 12.88 | Přečteno: 197 | Diskuse

Lubomír Stejskal

Raketou do vašeho domu. Jak by se vám to líbilo?

Když se dnes (17/10) vrátil náš vnuk ze školy, řekl jsem mu: „Něco ti ukážu.“ A klikl jsem na několik obrázků zničeného domu v izraelské Beerševě. Odkaz na jeden ze snímků najdete v textu.

17.10.2018 v 17:39 | Karma článku: 20.46 | Přečteno: 253 | Diskuse

Karel Kříž

Nuda Václava Moravce: Vyčpělý sebestředný narcis by měl odejít

Jako "homo politicus" sleduji televizní politické debaty již od dob Otty Černého a Zuzany Bubílkové. Tedy sem tam shlédnu i současnou produkci ČT a jiných televizí v tomto oboru.

17.10.2018 v 17:04 | Karma článku: 24.25 | Přečteno: 464 | Diskuse

Stanislava Boudová

Pálili mi dásně! Smrdí to jako špekáčky!

Sedím v zubařském křesle. Pusa mi tuhne po anestezi. Očima těkám ze zubařky na sestru a zase zpátky. Čeká mne novodobé mučení!

17.10.2018 v 16:55 | Karma článku: 9.48 | Přečteno: 378 | Diskuse

Pavel Jeřábek

Zase o krok blíž

Tak nám schválili ganju, řekla by snad kanadská posluhovačka. Kanada se přidala k myšlenkově progresivním zemím a legalizovala trávu. Jaký důvod ale ve skutečnosti stojí za její přetrvávající kriminalizací v mnoha jiných zemích?

17.10.2018 v 14:56 | Karma článku: 8.52 | Přečteno: 155 | Diskuse
Počet článků 14 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1577

Jsem poslankyní za Liberecký kraj a zastupitelkou města Jablonec nad Nisou. Zachraňuji životy. Skutečně i obrazně. Jsem totiž také vystudovaná zdravotní sestra, prošla jsem několika nemocničními odděleními, abych nakonec zakotvila na záchrance. Lidé o mně říkají, že umím zachovat klid ve vypjatých situacích a nebojím se rizika, zároveň jsem ale empatická a pokorná, což se mi osvědčilo i v politice. Denně novinové titulky neokupuji, ale myslím, že je za mnou kus práce. Věnuji se hlavně sociální oblasti a zdravotnictví. Držím se zásady, že státní pomoc je potřebná, ale neuznávám plýtvání. Nesedím pouze ve sněmovně, věnuji se také obyčejným lidem v regionu. Prostřednictvím právní poradny v poslanecké kanceláři se jim snažím pomoci s různými problémy. Neumím dělat zázraky, většinu z těchto lidí ale stačí jen vhodně nasměrovat. Když mi zbude čas pro sebe, nejradši ho trávím s rodinou nebo v sedle kola. Pokud ale vytočíte číslo 155, může se i dnes stát, že přijedu právě já. Další informace o mně můžete najít na: www.janapastuchova.cz nebo na Facebooku @janapastuchova2017

 

 





Najdete na iDNES.cz