Andrej Babiš v Jablonci aneb segregace po česku.

Není to zas až tak dávno. Černoši neměli stejná práva jako běloši. Ženy neměly stejná práva jako muži, Židé byli o něco méně než jiní. Za práva homosexuálů se bojuje a demonstruje i dnes. 

Přijde vám dělení společnosti podle toho, jak se kdo narodil nebo jaké je jeho přesvědčení jako nenormální a jako něco, co do dnešní doby už nepatří? No, mně taky.

Jenže… Jak jinak si vyložit vyjádření některých členů jablonecké ODS při návštěvě města Andrejem Babišem? Jsem schopná pochopit, že s ním někdo nesouhlasí, nemá ho rád. Cítí potřebu se proti němu vymezit. O tom koneckonců politika je. Ale ta míra nenávisti, kterou někteří předvádějí na jeho předvolebních setkáních, na která má jako politik a momentálně kandidát na prezidenta právo, mě děsí.

„V podniku jsou vítáni všichni slušní politici napříč politickými spektry, ale považuji za hranou a protiprávní si neohlášeně vybrat prostory k focení kampaně. Andrej Babiš není slušný politik, nepodporujeme ho a zneužití našich prostor k jeho kampani se nám hrubě nelíbí,“ vyjádřil se k návštěvě Andreje Babiše jablonecký Dům vína, jehož majitelem je člen místní ODS. To jako vážně? Že do jeho podniku Andrej Babiš, který si tam jako řada jiných lidí šel jen koupit čaj nebo svařák, nesmí? Do otevřeného a normálně všem přístupného obchodu? Že si ho při tom fotili novináři, to snad není jeho vina! 

Jak to v Jablonci nad Nisou bylo z mého pohledu, tedy pohledu člověka, který se účastnil jen jako doprovod? Tým Andreje Babiše nestihl původně plánovaný oběd v Liberci. Tramvají a autobusem se vydal do Jablonce. Byla docela zima a před další cestou po městě jsme se proto chtěli trochu zahřát a dát si čaj. Dům vína k tomu byl ideální. Svoji poslaneckou kancelář mám již pátým rokem kousek od něj a přiznám se, že do návštěvy Andreje Babiše jsem nevěděla, že patří někomu z ODS. Když tam chodím nakupovat, nenapadlo by mě si to zjišťovat, je mi to jedno. Vlastně ani nevím jak, bych to dělala.

Andrej Babiš tam nešel dělat mítink ani kampaň, šel si koupit občerstvení. Jako kdokoliv jiný. Nezjišťoval si politickou příslušnost majitele. Není totiž normální ptát se majitele otevřeného obchodu, jestli do něj někdo smí. Nebo jsem si to aspoň myslela. Že se za Andrejem Babišem nahrnuli lidé a novináři s kamerami, to je pravda. Ale znovu opakuji – nebyl to plánovaný mítink a za novináře opravdu nemůže. Babiš je známá osobnost a s pozorností lidí se setkává na každém kroku. Komentář majitele obchodu, že kterého vyplývá, že „nikdo, kdo není s námi, už sem nechoďte,“ nechápu, ale beru na vědomí.

A následné vyjádření poslance Petra Beitla z ODS na sociálních sítích tomu nasadilo korunu: „AB prohlásil na Instagramu, že měl na mítinku v Jablonci strach z voličů ODS? Asi právě proto šel dělat kampaň do podniku člena ODS… Vtrhnout bez dovolení majitele, do soukromé provozovny se štábem, kamerou a fotografem je také nepřijatelné…“ Petr Beitl tedy asi nenakupuje, nejí. Nebo si předem zjišťuje, čí je ten který obchod. To je přijatelné? Možná Andreji Babišovi závidí ty štáby novinářů, kteří ho pronásledují. Ale opakuji, za to Babiš fakt nemůže.

Plán návštěvy Andreje Babiše v Libereckém kraji nebyl koncipován jako politický mítink. Procházel městem. Bez pódia, mikrofonu a projevů. Pouze setkání z občany.

Znovu opakuji – bez pódia, bez projevů. Jen jsme procházeli. Na to snad opravdu nikdo nemusí mít povolení magistrátu města! Jeho oficiální představitelé včetně primátora Veleho, manželky poslance Petra Beitla a věrných členů ODS stáli přímo na rohu ulice, kde se podporovatelé generála Pavla chovali… no řekněme poměrně nevybíravě. A nechce se mi věřit, že zrovna všichni měli obědovou pauzu a ve městě se potkali vlastně náhodou. Nechce se mi věřit, že se při návštěvě Andreje Babiše v Jablonci náhodně na jednom místě potkali příznivci ODS, která v komunálních volbách v Jablonci nad Nisou po 27 letech dostala výprask a získala o 10 procent méně než ANO.

Na sociálních sítích se fanoušci generála Pavla předhánějí, jak to dal ten Jablonec Andreji Babišovi sežrat….No. Byla jsem tam a mluvila s lidmi, kteří nekřičeli, viděli a slyšeli. A mnozí se za obrázek svého města bohužel i styděli.

A na závěr – opravdu nechci žít v době, kde se lidé posuzují podle politické příslušnosti nebo podle toho, komu v politice straní. To už jsme zažili. Ráda bych žila ve slušné společnosti. Kde není normální vybírat si, koho někam pustíme a koho ne. Kde není normální vykupovat hračkářství a rozdávat lidem píšťalky, aby mohli vypískat politického oponenta. To totiž většinou není nápad obyčejných lidí, ale někoho, kdo zmanipuluje dav. A toho se tedy opravdu bojím.