Od hubnutí k politice a zase zpátky. I tyto světy něco spojuje. Tentokrát trochu neformálně, ale stejně na vážné téma.
Byla jsem zvyklá na život v pohybu. Avšak od té doby, co jsem poslankyní, více času trávím u pracovního stolu, v poslanecké lavici nebo za volantem auta. K této funkci také neodmyslitelně patří společenské povinnosti. Tu ze slušnosti neodmítnete přípitek, tam si dáte chlebíček, aby vám nekručelo při jednání v břiše. Káva bez sladkého? Těžko představitelné. A kila jdou nahoru. Nejsem žádný čahoun, takže dost intenzivně prožívám každý gram navíc.
Rozhodla jsem se to řešit. Zkusila jsem posilovnu, rychlou chůzi, jezdím často na kole. Ale přiznávám, pravidelné to není, chybí čas a občas i ta vůle. Vzít si knížku a dát si nohy nahoru, když už mám chvilku volno, je mnohem lákavější. Začala jsem tedy uvažovat o změně jídelničku. Krotila jsem se v jídle poměrně dlouho, nějaké to kilo šlo i dolů, ale pořád to nebylo ono. Dobré rady přátel nebo zaručené tipy na diety z internetu, jak se dostat zase do formy, se míjely účinkem. Necítila jsem se dobře, ve stravě mi zřejmě něco chybělo nebo přebývalo.
Když to nezvládáš sám, je tu výživový poradce
Řekla jsem si, že nebudu první ani poslední, kdo se s takovým problémem obrátí na experta, tedy na výživového poradce. Jsem zdravotní sestra, tak jsem si raději nechala udělat předem krevní testy, abych věděla, jak na tom jsem, než do sebe začnu něco ládovat. Vše bylo naštěstí v pořádku, a tak jsem vyrazila hledat tu moji spásu. Nebudu zde jmenovat konkrétní firmy a produkty, o tom tento text není. Zpravidla to ale chodí všude stejně. První konzultace je zdarma, ale ideální je, když odejdete s taškou plnou doporučených a hlavně drahých produktů.
U prvního výživového poradce jsem nechala po prvním sezení 2 500 Kč. Odešla jsem s letáčkem, co mohu jíst a co nemohu. Základem byla pravidelná strava 4x denně, dostatek tekutin, pohyb moc potřeba nebyl, ale hlavně bych musela užívat přípravky, které bych si musela zakoupit. Tato pomoc by mě vyšla na 7 – 10 000 Kč měsíčně.
Obrátila jsem se také na kolegyni, která zkusila jinou firmu. Byla úspěšná, zhubla. Zašla jsem tedy do „poradny“. Scénář byl na chlup stejný jako v prvním případě, pravidelná strava, dostatek tekutin, pohyb minimální. Zachránit mě měly přípravky za zhruba 10 000 Kč měsíčně.
Stále mi to ale nedalo a pátrala jsem dál. Všimla jsem si totiž ve sněmovně kolegy, který na první pohled výrazně zhubnul a celý se rozzářil. Takže jsem si říkala, že má buď milenku, nebo dobrou dietu. Sundal prý 30 kg za půl roku. Dozvěděla jsem se, že na to taky má „svoji firmu“, od té si kupuje přímo stravu, tedy nemusí chodit do krámu a vařit něco doma, rozmíchá jen obsah pytlíku ve vodě 3-4x denně a je to. To mi přišlo sympatické, tak jsem zašla na konzultaci. Cenově se dostáváme opět na cca 9 000 Kč za měsíc.
Kdo může být v ČR výživovým poradcem?
Jednu z výše uvedených možností jsem si nakonec vybrala. Až budu mít nějaké výsledky, tak se možná pochlubím :-). Moje zkušenosti i zkušenosti mých blízkých s výživovými poradci, resp. firmami se zaručenými recepty na super postavu, mě však přivedly k jiným myšlenkám a hlavně k otázce, kdo může být v České republice vlastně výživovým poradcem?
Odpověď je velice jednoduchá, výživovým poradcem může být u nás kdokoliv starší 18 let. Jde o živnost volnou, bez jakýkoliv podmínek a zákonných nároků. Nemusíte mít ani minimální zdravotnické vzdělání.
Ono ale radit lidem, co mají a nemají jíst, doporučit jim nějaký drahý preparát a nemít za to jakoukoliv odbornou odpovědnost (kromě té běžné, co plyne z Občanského zákoníku), je cesta do pekel. Neodborný zásah do výživy člověka a systému stravování totiž může negativně ovlivnit jeho zdraví, což se může projevit hned i za nějaký čas. Záleží tedy jen na míře poctivosti daného výživového poradce, na tom, jaké vzdělání má, jestli absolvoval nějaké kurzy (kromě těch marketingových) a podobně.
Nechci házet všechny do jednoho pytle, určitě je zde řada vzdělaných výživových poradců, na které jsem i já narazila, ale bohužel tu jsou i tací, kteří moc nevědí, co dělají. Neumí například přizpůsobit dietu lidem s diabetem, vysokým krevním tlakem nebo třeba s bezlepkovou dietou. Nehledě na to, že nemocným lidem by neměli radit vůbec a měli by je odkázat na zdravotnické zařízení.
Co se s tím dá dělat?
Výživové poradenství je podnikání jako každé jiné. Je to byznys, ne charita. Člověk se ale občas prostě do takové situace dostane, že už to sám nezvládá. Když máte deprese, jdete za psychologem. Když máte poruchu metabolismu nebo jinou nemoc, tak vám dietní a výživové poradenství poskytne nutriční terapeut nebo lékař s příslušným vzděláním či atestací. Když už neobléknete milovanou sukni, můžete a nemusíte zkusit nějakou tu dietu od výživového poradce. Ale neměly by vám u toho hrozit poruchy metabolismu a další onemocnění.
Řešení vidím v úpravě živnostenského zákona, kdy by se už nejednalo o živnost volnou, ale byla by vázaná. Zjednodušené řečeno by to znamenalo povinnost mít určité vzdělání, nejspíše středoškolské s maturitou. Ověření znalostí a získaný certifikát by pak měl být garancí pro všechny podobné „nešťastníky“ jako jsem já, že jsme v rukou odborníků a touha po zhubnutí neskončí pobytem v nemocnici.
JP
PS: Pokud budu mít to štěstí a voliči mě na podzim dostanou opět do sněmovny, zkusím s tím něco udělat. Možná tu jsou důležitější věci, ale zdraví každého jednoho občana za to stojí. Když to vezmu z gruntu, ideální by bylo, kdyby výživoví poradci nebyli vůbec potřeba, všichni jsme jedli zdravě, dostatečně se hýbali, nepili, nekouřili… Na to by mi ale asi paragrafy nestačily, tady bych potřebovala kouzelnickou hůlku.
PS1: Změna výživy samozřejmě neznamená jenom úbytek kil či centimetrů v pase, což možná v textu přehnaně zdůrazňuji. Může to být také o tom, že se člověk cítí dobře, je pozitivní a má dostatek elánu.
PS2: Co si o tom myslíte vy? Máte také nějaké zkušenosti s výživovými poradci?
