Záchranka není taxík

Možná tomu nebudete věřit, ale v odborných kruzích se říká, že až 70 % výjezdů k případům záchrance nepřísluší. Dá se s tím něco udělat?

Museli jste sobě nebo někomu jinému někdy volat záchranku? Podle čeho jste se rozhodovali, jestli číslo 155 vytočit? Člověk nechce nic podcenit, je vystresovaný, má strach a sklony k panice. Až 70 % případů záchrance nepatří. Bohužel se jedná také o účelové zneužívání.

Záchranná služba supluje stát i rodinu

Sloužím u záchranky už více než dvacet let. Dříve, když jsme měli výjezd, tak nám bylo jasné, že je zle, že někdo někde skutečně čeká na naši pomoc a rozhoduje každá minuta. Počet výjezdů se ale rok od roku zvyšuje a ambulance a urgentní příjmy praskají ve švech. Všechny neduhy však nepatří do nemocnice. Nehledě na to, že až 50 % všech nemocí je psychosomatického původu.

Ve své záchranářské praxi jsem se setkala s mnoha případy, kdy přivolání záchranky nebylo nutné. Některým pacientům se prostě nechtělo k praktickému lékaři nebo do fronty na pohotovost. Jiní špatně vyhodnotili situaci, což jim samozřejmě nelze vytknout. Lepší udělat něco, nežli nic a pak si to vyčítat.

Jezdíme ale také pro seniory, kteří se špatně pohybují, a není, kdo by jim pomohl dostat se do nemocnice třeba jen na běžnou prohlídku. Zvláštní kapitolou jsou i bezdomovci, pro které příjezd záchranky znamená jídlo a noc v teple. Záchranná služba tak supluje jiné služby, které v České republice fungují špatně nebo vůbec. Někdy i funkci rodiny, která není nablízku.

Odmítnout někoho ošetřit nebo nechat na holičkách? Neexistuje! Řídíme se zákony, Hippokratovou přísahou i vlastním svědomím a intuicí. To platí i pro dispečery na lince 155, kteří jako první vyhodnocují situaci. Nemají to rozhodně lehké. Rozlišit člověka v nesnázích a někoho, kdo se chce „jenom svést“ a ví moc dobře, co má říkat, je strašně těžké.

Kdy volat 155?

Následující řádky patří těm, kteří se třeba jednou opravdu ocitnout v situaci, kdy budou váhat, zdali jejich nebo zdravotní komplikace někoho jiného vyžadují příjezd rychlé záchranné služby.

Základním ukazatelem pro přivolání záchranky je ohrožení zdraví či života pacienta nebo náhlé zhoršení jeho zdravotního stavu, tedy: bolest na prsou, tlak na hrudníku, potíže s dýcháním, porucha vědomí, bezvědomí, křeče, vážnější úraz, otrava či náhodné požití léků
a chemikálií.

Na linku 155 se dovoláte z jakéhokoliv telefonu v ČR, a to bez předvolby a vždy zdarma. Můžete také vytočit číslo 112, tam ale pozor, dochází zde k určité časové prodlevě kvůli přepojování na operační středisko záchranné služby.

Jak zneužívání předejít?

Na závěr se musím vcítit do role poslankyně a napsat možná i něco méně populárního. České zdravotnictví má hodně problémů. Zneužívání záchranky jako taxislužby je pouze jedním z nich. V prvé řadě tu jde ale o život, o zdraví. Tady by se podle mě politické body prostě sbírat neměly.

Princip vzájemné solidarity je fajn, ale ani v případě zdravotnictví není podle mého názoru dlouhodobě udržitelný. Jedno z možných řešení proto spatřuji ve zpoplatnění záchranky, které by omezilo její zneužívání. Má však pravdu ten, kdo si teď říká: "A proč by na to měli zase doplatit slušní lidé?"

Nechci samozřejmě trestat slušné lidi ani ty, kteří si prostě jen neví rady. Nechci se ale také dočkat okamžiku, kdy záchranka vyjede k případu chřipky, kterou by mohl zaléčit praktický lékař, a někdo jiný bude marně čekat na pomoc, kterou bude zrovna akutně potřebovat.  

JP

PS: Máte jiný nápad, jak zneužívání záchranky zamezit? Podělte se se mnou, budu za to moc ráda.